Kde se vzala typická česká koření?
Tradiční česká kuchyně je proslulá svou jednoduchostí a vydatnými pokrmy založenými na mase, omáčkách a knedlících. Přestože koření hrají důležitou roli při dochucení jídel, nepřebíjejí chuť základních surovin. Několik koření se v české kuchyni používá obzvlášť často a dodává jí typickou chuť.
Majoránka pochází původně z oblasti Středomoří a jižní Evropy. Do Čech se dostala ve středověku díky obchodu. Oblíbená je především v masitých pokrmech a omáčkách. Je neodmyslitelnou součástí pečené kachny nebo husy s jablky a červeným zelím.
Kmín má kořeny ve Středomoří a jihozápadní Asii. Ve středověku se pěstoval také v Čechách. Kmín dodává typickou nasládlou chuť mnoha tradičním českým jídlům - knedlíkům, zelí, polévkám i vepřovému masu.
Česnek pochází ze střední Asie, ale pěstuje se v Čechách už od 10. století. Používá se do polévek, omáček i marinád na maso. Proslulá je česneková polévka česnečka.
Sůl a pepř jsou základní koření známá po celém světě. Sůl se do Čech dovážela už od 10. století, pepř přivezli křižáci. Bez soli a pepře si lze jen stěží představit dochucení českých jídel.
Bobkový list a nové koření mají původ v Asii, odkud se do Evropy dostaly prostřednictvím obchodu. V české kuchyni slouží k ochucení vývarů a omáček. Dodávají jim hloubku chuti.
Kopr je domácí bylina, která roste v Čechách už od nepaměti. Hodí se do polévek a omáček, typicky do koprové omáčky podávané s vejci a knedlíkem.
Jak je patrné, většina koření používaných v české kuchyni má původ v Asii a Středomoří. Postupně se ale stala součástí tradičních českých pokrmů a dodávají jim nezaměnitelnou chuť domácí kuchyně. Bez majoránky, kmínu nebo česneku si nelze představit typická jídla, jako je pečené maso, knedlíky nebo zelí. I když jsou koření importovaná, Češi je dokonale přizpůsobili svému gastronomickému stylu.