Stručná historie koření
Koření provází lidstvo již od nepaměti. Archeologické nálezy dokládají, že již v pravěku lidé používali různé druhy aromatických rostlin jako koření. Mezi nejstarší koření patří například skořice, hřebíček, pepř či zázvor. Tyto vzácné suroviny pomáhaly dochutit jinak fádní pokrmy a prodloužit trvanlivost potravin.
Zlomovým obdobím se staly antické civilizace, především Římská říše. Římané začali dovážet koření z Arábie, Indie či Číny. Nejžádanějším artiklem byl pepř, používaný téměř v každém pokrmu. S kořením se ve velkém obchodovalo, cena za něj byla extrémně vysoká.
Ve středověku pak převzali štafetu evropští kupci, kteří koření dováželi přes Středozemní moře. Nejaktivnější byli Benátčané, Janované či Katalánci. Ti vytvořili rozsáhlé obchodní sítě sahající až do Asie. Koření se stalo jedním z nejcennějších artiklů vůbec. Gram pepře stál někdy více než gram zlata.
Zásadní změnu přinesly velké zámořské objevy na konci 15. století. Portugalci jako první nalezli námořní cestu do Indie, odkud přiváželi koření přímo do Evropy. Později se přidali i Španělé, Nizozemci či Angličané. Ti zakládali v Asii obchodní kolonie a sami koření pěstovali. Postupně tak klesala jeho cena a stávalo se dostupnější.
V 19. století pak bylo koření běžnou součástí kuchyní po celé Evropě. Technologický pokrok umožnil levnou a rychlou přepravu z míst původu. Dnes je koření naprostou samozřejmostí pro každého z nás. Od pravěkých lovců a sběračů se ale jeho význam příliš nezměnil - stále dodává jídlu chuť a aroma. I po tisíciletích si bez něj snad ani nedokážeme představit moderní gastronomii.